Prvotní reakce bývá v takových případech šok, který se projeví ztrátou řeči nebo naopak silným křikem. Člověk musí napočítat do deseti, někdy možná i do sta, aby si uvědomil, že rozsypaná mouka, vyházená chladnička, pootvírané zavařeniny a dítě špinavé po uši vlastně nejsou až takovou katastrofou. Nebo počítat netřeba, postačí podívat na nevinný a spokojený výraz dětských očí, jako na tomto videu?
Zpravidla platí, že čím lépe se maličké děti baví, tím to pro dospělé znamená větší komplikace. Dětský svět je totiž dokonalé „tady a teď“, nemyslí na následky, nehledí na to, zda je vše zababrané, pootvírané, že se voda vylévá nebo že sladký cukr na podlaze je lákadlem mravenců. Sledují svůj cíl – poznávat svět, ochutnávat, zjišťovat, k čemu která věc vlastně slouží. A ta spokojenost na konci, k nezaplacení! Podívejte sami.
Pokud dospělý v takové situaci nezareaguje správně, ale dítě okřikne, případně začne rychle a rozzlobeně uklízet, dítě se většinou lekne či rozpláče. Nerozumí, že dělá něco špatného a ve svém pojetí ani nedělá. A je-li dospělý schopen změnit svůj pohled na situaci, zjistí vlastně také, že o nic vážného nejde.
V takových situacích se doporučuje jednat citlivě. Trpělivě k dítěti přistoupit, zeptat se ho, co dělá a je-li to nezbytné, velmi jemně přesměrovat jeho pozornost jinde, případně začít společně s úklidem. Nebo ho nechat pokračovat ve hře, ale na místě, kde vám nepořádek až tak nevadí. Nebo klidně v kuchyni – jde-li jen o vyházenou skříňku s plastovými miskami. Kdo řekl, že musí být stále uvnitř a že skříňka nemůže být na chvíli parádní dětskou skrýší?